Novověký husita.

Beneš Metod Kulda

„Příteli, kam pak to uháníš klusem na hřbetě koníka s ubohým Husem?“ ,Vím-li to? Všechen kraj ten mi jest nový, optej se komoně, on Ti to poví!‘ Mnohého mluvku kůň splašený nese, neví, že zahyne v bezedném plese.*) Zlý duch s ním k jezeru zběsile klusá, uškodí národu, zneuctí Husa. Jemu ďas chechtá se, po žábě kuňká, rád je, že jezdec tam vodu již zunká. Za ním se sta a sta nohsledů ženou na retech s ošklivou, slintavou pěnou. Synové národa nadchnutí ďasem každého k sobě zvou bouřlivým hlasem. Svatý Duch vyrvi je z pazourů běsu, dříve než doběhnou k zhoubnému plesu; vyrvi je svůdníkům z vábivé pasti, navrať je Církvi a předrahé vlasti.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

290. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pověz, duše milá, pověz přímě, (František Sušil)
  2. 569. „Povězte pak, milá panno, zdali (Jan Kollár)
  3. 548. V pravo opět lešení se dvíhá, (Jan Kollár)
  4. 485. Milí páni! tu, dím, ještě jeden (Jan Kollár)
  5. XI. Má touha. (Josef Hubert Tichý)
  6. 13. Divil jsem se někdy, jakby k boji (Jan Kollár)
  7. Starost o britské impérium (Petr Křička)
  8. 69. Jednou, když sem za Sálu k Ní chodil (Jan Kollár)
  9. 270. Mnohé ovšem ještě práce naše (Jan Kollár)
  10. 44. Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým (Jan Kollár)