DVĚ MUŠKY.

František Kvapil

Za zimních večerů sněživých, když srdce usychá steskem, kol lampy mé se míhají dvě mušky s kovovým leskem. Co den je vítám, hostím též, můj smutek znenáhla taje, a prášek z cukru jim zdvořile dám vždycky v krůpějku čaje. Ty hody! A zas frr... do výše, vesele honí se kolem, sedají na skripta, na knihy, jsou pány nad celým stolem. Až kdysi jedna z nich zmámena neb z bujné svévole spolu se vrhla přímo v plam zářící a mrtva dopadla dolů. Jen druhá zbyla. V mé samotě co večer lítá a bzučí, vždy moudře plameni vyhne se a mne též moudrosti učí. Vsak nevím – kolem když míhá se ta muška s kovovým leskem – co líp, v ráz skončit bol života či dále zmírati steskem?

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

130. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 43. Cestu konám, měst a sylnic hluky (Jan Kollár)
  2. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)
  3. 66. Hrůzou tužby puzen neskrocenou (Jan Kollár)
  4. Bez slzy. (Stanislav Mráz)
  5. 80. Lampa bledne, oknem tichá leje (Jan Kollár)
  6. 34. Temnou nocí pěvec (Jaromír Březanovský)
  7. Strašidlo na hrázi. (Josef Jaroslav Langer)
  8. VI. Jedněm stříbro v hrdle zvučí, jiným stříbro v kapse zvoní, (Josef Kubelka)
  9. XIV. Ušel Míně slavík, (Jan Vlk)
  10. 11. Nezná srdce, kdy a kde a jacý (Jan Kollár)