ČÍM V LETA DÁL.

František Kvapil

Čím v leta dál, tím víc se ouží nadějí zářných vír, a z parna dne tím víc duch touží spět v klid a stín a mír. Z těch smělých snů, jež duše pila, co zbylo? Marný vzdech! A přec v nich božská jiskra žila, a svět plál v poupatech. A máj byl přec a slavík zvonil zpěv tužby nejkrasší, v číš srdce proud se štěstí ronil, jež láska přináší. Leč přišly bouře a jich dmutím tak mnohý urván květ, a po snu krásném s procitnutím jen zbyla holá snět. Čím v leta dál, tím těžší v skráni zlých pochyb, stesků hlod, a tužby srdce – odříkání jen sytí hořký plod.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

183. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Co ještě zbývá. (Alois Škampa)
  2. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  3. Mír. (Sigismund Bouška)
  4. TAJEMSTVÍ (Růžena Jesenská)
  5. XVI. Ó kéž co perla okamžik jen letný (Gustav Pfleger Moravský)
  6. None (Gustav Pfleger Moravský)
  7. I. Blaze nám, že v hlučném víru světa (Jaroslav Martinec)
  8. PÍSEŇ HLASIČOVA. (Karel Sabina)
  9. MRAMOROVÝ PALÁC. (Gustav Pfleger Moravský)
  10. Ghasela. (Gustav Pfleger Moravský)