VAE VICTIS!

František Kvapil

Běda přemoženým, běda jim na vždy ubitým a ztraceným, kterým noc jen skrýš mlhavá, pro něž jitro žádné nevstává. Spadla koruna s jich bledých čel, v duši bloudí mdlobanepřítel, a druh jen zoufalosti smích, mrzký strážce domů rozpadlých. V okenic tmu skrze rokytí jara pablesk se tam nechytí, vůně fialek a jasmínu nepozvou sladce do stínu. Vypráhlé ty duše skučící kvílí po horách jen s vichřicí, bez plodu se vlekou podle cest, čeho dotekly se, popel jest. Zlaté slunce, pro nesvítíš, hvězdy, ukryjte se v mračnou výš, Bůh je zavrh, a jak v plameni vryl jim na skráň Kaina znamení. A jen tam, kde skrze trud a žár vyraší zas míza nových jar, hromná síla z duše vytryskne, naděj zlatým jitrem zavýskne. Rozperlí se rosa na květech, růže zadýchne k nim jako v snech niva zplesá k nebi zářící, v hájích rozpějí se slavíci...

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

180. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DŮM MOROVÝ (Viktor Dyk)
  2. POSLÁNÍ (Božena Benešová)
  3. V HNÍZDO SE NEVRÁTÍŠ... (Antonín Klášterský)
  4. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  5. VI. Života svátek. (Eliška Krásnohorská)
  6. HROB (Otokar Fischer)
  7. CESTOU. (Antonín Klášterský)
  8. DENNÍ CESTA. (Karel Toman)
  9. VEČER V PODLETÍ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. POHLED (Viktor Dyk)