Boj krutý byl to – jeden proti třem,
jenž ve Vlčím se vznítil Doupěti.
Voj, sevřen mořem Turků, ztonul v něm,
nás Řeků tři sta padlo v zajetí.
Boj krutý byl to – leč co udatnost,
kde přesila se drze směje v líc?
Tam každý v reka z našich junů vzrost,
nepřátel v krvi kleslo přes tisíc.
Ve větru svobodně náš prapor vlál,
zpěv Rhigův plamenný se k nebi vznes –
jak skála v příboji náš hlouček stál,
až Deilos, vůdce, střelen k zemi kles.
Byl rudý každý kámen, každý stvol,
Kleft mříti znal, však ne se zachvěti –
leč Turků mrak nás sevřel kolem kol,
nás Řeků tři sta padlo v zajetí.
I smál se paša: „Kořist vítaná,
však pro ni kde zde nabrat šibenic?
Hle, olivníky stráň je postlána –
sám kismet nám to pomoc nese vstříc!“
Dal svázat ruce nám jak otrokům,
a katů sbor již dal se v práci svou.
Vzdech jeden nevyšel však našim rtům,
zrak náš plál hněvem jen a pohrdou.
Šli starci, stříbrem prokvetlý jich vlas,
šli muži, v jejich oku hořel vzdor,
šli chlapci – každý zaplakal by z vás,
však slzou nesvlažen ni jeden zor.
Smrt potupná čím duši hrdiny?
Za volnost vlasti životy chcem dát –
to odměna, to cíl náš jediný!
A nevyrve jej z hrudi naší kat!
Já poslední byl. A v tom paša vzkřik:
„Jej pusťte, v Patras ať tu nese zvěst,
kde nejprv zrádný odboj Kleftů vznik:
Tak zdrtím každý odpor na ručest!
Tak zhyne, zpupně kdo se odvážil
vzdorovat naší moci bezmezné,
svobody choutku z otrockých vám žil
vyžene meč můj v seči vítězné!
Být volni chcete? Vítr s větví jen
s vašimi trupy volně bude hrát,
kdy bašibozuk v loktech vašich žen
a dcer se bude v chatách vašich hřát.
Tak otroků nám vzroste nový rod,
šíj shýbat pánův naučí jej bič –
u Allaha! Je poselství ti vhod?
Teď, rabe, v cestu, a z mých očí pryč!“
Mužové Patrasští! Zde poselství –
poslední ze tří set zde stojím sám.
Ať každý Hellén rychle o něm zví,
ať do hor spěje, v lesy, k rovinám!
Smrt těch tří set ať nové vytvoří
zas reky – vlasti oporu i čest!
Ať v každém zraku pomsta zahoří,
ať železnou se stane každá pěst!
Ať duši každé hněvu hrdý vznět
dá sílu, jaká vládne paží stem –
ať vzplane boj, jak nebyl, co je svět,
byť v krvi celá ztopila se zem!
Mužové Patrasští! Těch mrtvých tam
neželte, ni mne, jenž zbyl poslední –
čas k činu teď! Nuž v boj, ne k žalobám!
A nad Řeckem se volnost rozední!