Slávu sluší zda vzdát Noachu, zdali
Almysu? víc se ptáti nevol, Čechu! –
Hromemť a bleskem heslo dáno
Jest mi, jevit Noacha zpěvem ti. –
Neb náležíš jen východu Evoe! –
Mnou, národa praotče, buď oslaven,
Noe! – – Vidím ve dřímotě ještě tu
Řípu ho podle paty spočívat.
Všeptne zefírek
Sen přelahodný
Letmo Noemu,
Jakto v Noéle
Pravnuci chválí
Jej děda svého, a
Vlidně potůček
Šemře čisťounký;
Dýchá voňavou
Ambrou lípa naň,
Květem ho osívajíc,
Ptactvo nebeské
Zde pěje o závod,
Aby ukonejšilo
Průvodčích jeho.
Ptáci krotincí
K hroznům přiletí
Zrnka pourvat,
Zrnka lahodná,
Kolkolem zelená
Se směje réva
Hrozny potěžna.
Aj, těkavými
Juž probuzen jest
Noah větérky!
Hlasně pozazní
Oslava všechněch. – –
Takto děloť se tu,
Když jím Noély se zděsilas vidět
Stavět s Noékou, o spanilá zemi!– –
Svým návratem český žehnaltě
Kraj. „Z kmene zasvěceného, vezdy
Ať zem obývá plod Jafetův tuto!
Vnukův rozléhej kol se hovor tudy
Zpěvný, slavící otce svého,
Síly nabyl kde Noah spaním své! –“
Síly nabyl své! –
Potřeba síly
Jest mně i rovně;
Perly ode dna
Víno ať hází,
Hrdlo to ráčí!
K slávě Noachu,
Zavzněte číše
Zvučno kolem mne!
Rychle napěňte,
Děvčata, koflík
Mělničinou mi;
Věnčete kvítím
Skráně milenců,
Růže majíce
Zapletené své
Vlásky kadeřné
Věnci ve ladném!
Slávu Noachu
Vzdejte, děvunky,
Slávu, mladíci!
Réva posvátná
V hrozny nalévá
Šťávu sladinkou,
Ústa by sprahlá,
Zavlažena jsouc
Jí, pookřála!
Vzhůru! – oviňte
Skráně mi věncem
Rév z letorostí! –
Nad okeány
Hvězdoplanoucí
Juž se vynáším! –
Světstvu jevím Noe
V svém zpěvu ryčném!
Žasni, ty zeměsynu!
Aj, nadvětrnou
V spolku konám pouť
Svou se děvunkou!
Vzhór mne vynáší
Oblačná peruť
K stanku Noachovu!
Slávu vydej jemu
Mrak hromozvučný!
Oslavujte ho země!
Stavte ho větrové
Vy mrakotroucí!
Stavte pahorci ho
Révoporostlí!
Zavzněte hvězdy!
Zavzněte světové!
Slávu vydejte,
Slávu Noachovi!