Noah.

Noah.
Slávu sluší zda vzdát Noachu, zdali Almysu? víc se ptáti nevol, Čechu! – Hromemť a bleskem heslo dáno Jest mi, jevit Noacha zpěvem ti. – Neb náležíš jen východu Evoe! – MnouMnou, národa praotčepraotče, buď oslaven, Noe! – – Vidím ve dřímotě ještě tu Řípu ho podle paty spočívat. Všeptne zefírek Sen přelahodný Letmo NoemuNoemu, Jakto v Noéle Pravnuci chválí Jej děda svého, a Vlidně potůček [240] Šemře čisťounký; Dýchá voňavou Ambrou lípa naň, Květem ho osívajíc, Ptactvo nebeské Zde pěje o závod, Aby ukonejšilo Průvodčích jeho. Ptáci krotincí K hroznům přiletí Zrnka pourvat, Zrnka lahodná, Kolkolem zelená Se směje réva Hrozny potěžna. Aj, těkavými Juž probuzen jest Noah větérky! Hlasně pozazní Oslava všechněch. – – Takto děloť se tu, 241 Když jím Noély se zděsilas vidět Stavět s Noékou, o spanilá zemi!– – Svým návratem český žehnaltě Kraj. „Z kmene zasvěceného, vezdy Ať zem obývá plod Jafetův tuto! Vnukův rozléhej kol se hovor tudy Zpěvný, slavící otce svého, Síly nabyl kde Noah spaním své! –“ Síly nabyl své! – Potřeba síly Jest mně i rovně; Perly ode dna Víno ať hází, Hrdlo to ráčí! K slávě Noachu, Zavzněte číše Zvučno kolem mne! Rychle napěňte, Děvčata, koflík Mělničinou mi; Věnčete kvítím 242 Skráně milenců, Růže majíce Zapletené své Vlásky kadeřné Věnci ve ladném! Slávu Noachu VzdejteVzdejte, děvunky, SlávuSlávu, mladíci! Réva posvátná V hrozny nalévá Šťávu sladinkou, Ústa by sprahlá, Zavlažena jsouc Jí, pookřála! Vzhůru! – oviňte Skráně mi věncem Rév z letorostí! – Nad okeány Hvězdoplanoucí Juž se vynáším! – Světstvu jevím Noe V svém zpěvu ryčném! ŽasniŽasni, ty zeměsynu! 243 Aj, nadvětrnou V spolku konám pouť Svou se děvunkou! Vzhór mne vynáší Oblačná peruť K stanku Noachovu! Slávu vydej jemu Mrak hromozvučný! Oslavujte ho země! Stavte ho větrové Vy mrakotroucí! Stavte pahorci ho Révoporostlí! Zavzněte hvězdy! Zavzněte světové! Slávu vydejtevydejte, Slávu Noachovi! 244