Svatba.

Josef Jaroslav Langer

Z Krkonošských hor se Labe Vážně vyvalilo, Trudně sobě dráhu dlabe Až ku prorockému dubu, Jenž se nehrozí věčnosti zubu. Aj, tu se mu božstvo vyjevilo. „Řeko, stůj! Proč točíš tak na pravo tok svůj?“ Tak se ptalo. Labe v odpověd mu dalo: „Abych se žádným se nepotkalo.“ To když řeknulo, Šumotem pěnným se zedmulo. V tom od východu Jilovatém po schodu Přiletěla bystrá Orlice; A když Labe uhlídala, Dívčím studem na levo se dala. „Řeko, stůj! Proč vracíš tok svůj? Sem se viň, zde ženich tvůj! Růžolící Labe Cestu sobě k své nevěstě dlabe. Tys jeho, on budiž tvůj!“ Co když mladé Labe slyšelo, Hned studem se zardělo – Neboť se jemu zalíbila Nelíbaná posud mladice, Lepá Orlice; A když slunce zapadalo, Tito proudové se spojili, Barvu jen, ne jestotu svou změnili, Potom hlučnou svatbu strojili. Všecko ku kvasu se hnalo Z naší vlasti zdálené: – Všecko Češi jen a Slované! – Já tam také byl, S nimi jed’ a s nimi pil; A proč bych se za to styděl? Vždyť to každý viděl, Že mne – pozvali. – Co mně ale nejdivnější bylo, Jest, že když se hovořilo – Ač se zdálo, jakoby se neznali – Všickni sobě rozuměli; A předc jako tyto řeky Spojiti se nehleděli, Aby skrze věčné věky Valili se jarně, jistě, mile – V jedné síle! –

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

302. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 611. Posléze nás v koutě pekla čekal (Jan Kollár)
  2. 1. V onom kraji, kde se květorúchá (Jan Kollár)
  3. 580. Vůkol sem tam stojí u obruby (Jan Kollár)
  4. 569. „Povězte pak, milá panno, zdali (Jan Kollár)
  5. 132. Kam se děla starodávná sláva, (František Sušil)
  6. 60. Jak klevety rostou. (František Zdobnický)
  7. 20. Příteli. (František Sušil)
  8. Předvěká podoba Čech. (Karel Alois Vinařický)
  9. 143. Co sem věštil, téměř skutek bylo, (Jan Kollár)
  10. 391. Na hranicech Nebeslavska teče (Jan Kollár)