SRPEN
Mez hostí čekanky a skromné sedmikrásy,
kol hlídek věrných vrb se potok žene v dáli,
je slavný svátek žní a ženci kosí klasy,
jež dobrodiním dní a slibem žatvy zrály.
Se snětí jabloní se trousí hádky ptáku,
na vísku orlickou se kostel s vršku dívá,
a skřivan s lučiny se vyhoup do oblaku,
z něj zpěvu korálky do klína Země schvívá.
V dnu lázni hřejivé, v níž horský kraj se koupá,
– jak žena rozkošná, jež obnažuje vnady –
mne vůně opájí, jež z obětnic luk stoupá.
Tak září ověnčen, jda v polích skrytou cestou,
sním šťasten dětinsky, že k svatbě chvátám tady
do čekající vsi, v mír zahrad, za nevěstou
[18]