KOLOZPĚV SRDCÍ.
Stále stejným
zdvihem a klesáním křídel,
v polohachpolohách vyšsíchvyšších a vyšsíchvyšších
opakovaným,
nad tíží zemezemě
vítězí nádhera letu.
O cestách milosti zpívají hlasy duchů
jak ptaciptáci dávná svasvá hnízda obletující,
v kouzelných zahradách metamorfos,
mystický zahradníku!
Slyšíte tajemné suměníšumění krve? Vření ve zrajícím kvasu
omamujícím? Horečný hlahol v temnu úlů?
Bolestná zaznění srdcí, laděných věky jak struny
pro souznenísouznění hvězdná?
Zakvílení strun přílispříliš napjatých, přetržených?
A všemi světy letící ohnivý tón
dosaženého souzvuku serafickehoserafického?
Mystická rozpomenutí na objetí slavná milionů,
než tento kosmos viditelný těžkou nádherou zkvetl
v nekonečnostech?
Signály návratu, očekávané všemi bytostmi země,
shromažďující bratrstva lovců
v ironických labyrintech pralesa snění?
V lítosti zástupů nad poli zkrvacenýmizkrvácenými,
v úzkostném blednutí uchvatitelů,
v tajemných vítězstvích ženy,
jak plameny na lustru tisíciramenném,
pripři každém otevření dveří, jimiž se blíží očekávání,
větrem duchové hudby
třesou se srdce.
VítaniVítáni budtebuďte přichazejícípřicházející!
Vinohrady nasichnašich hroznů nejopojnějsíchnejopojnějších
značí vám cestu!
15
Černé uhelné stopy našich ohňů,
kde pod jiskřením nebeských světel jsme sedávali,
v mlčení noci o vasemvašem příchodu zpívajíce;
znamení svatá,
která jsme řečí narodůnárodů, určených k zahynutí
na kolmé štíty skal tesávali,
sesuté oblouky bran triumfálních
vladařů nasichnašich,
nánosem věků pokryté obelisky
chramůchrámů. –
Pro tajemství bolesti, smrti a znovuzrození
sladko je žíti!
Pro neviditelnou přítomnost velkých a svatých našeho rodurodu,
kteří jdou mezi námi v zahradách svetlasvětla
a z dálky všech věkuvěků hovoří k nasimnašim duším
milostiplní,
sladko je žíti!
Pro kralovskoukrálovskou vděčnost přemoženehopřemoženého,
jenž důvěrně položí hlavu svou na prsa,
kde žár tvůj mocněji zpívá,
pro objetí nepřítele v oslnění nejvyšší hodiny nasínaší,
sladko je žíti!
Pro nadzemskou vůni prvně rozvitých květů
v extasi písně, v polibků slávě,
sladko je žíti!
Pro vznešenou unavuúnavu stavitelů
sladko je žíti!
Pro hvězdný duchový pohled
zem se všech stran současně objímající:
krystalné samoty polů, pravěků, prahor, zákona, čísla;
tichá moře zkvetlého světla, stěstíštěstí, klasů a nocí;
horečné zahrady tropů, krve, žízně a knížecích snění;
tížitíží vsechvšech plodů, jež uzrály slunci viditelnými i neviditelnými
a jež volají po větrech a po utržení;
víření rojů před odletnutímodlétnutím; zapasyzápasy národů v tisíciletích;
harmonický let země v nádherné linii dráhy její i v zemětreseníchzemětřeseních;
azurnaazurná zrcadla nebes i nad ostrovy prokletých malomocenstvím;
křídová horstva, kde jednou hřímala moře
a kde budou hřímati jednou;
jiskření hmyzů v pralesích travytrávy,
jiskření světů v nekonečnostech,
jiskření myšlénky v duchových vegetacích nepoznaného.
16
Pro jemné usmání zrakuzraků neoklamaných gigantskou Halucinací
sladko je žíti! –
Pro krev, která prýští z věků do věků z atletických ramen
vyzdvihujících tíž minulosti, jak závěsy žalářních dveří!
Pro vznešenou příčinu radosti milionů!
Pro tajemnou cenu smrti všech bratří, kteří pro nás umírali
(a všichni, co byli, po všechna tisíciletí, na celém povrchu země
pro nás umírali).
Pro všechny setby zaseté miliony rukou a nesklízené!
Pro dráždivý lesk a nebezpečenství všech moří nepřeplutých!
Pro každou píď země, jež určena je za bojiště vítězství našich
a proto květy a zlatem je tajemně poznamenána!
Pro všechnu krásu na tvářích nerozsvícenou,
vinu neusmířenou, kameny v chleby neproměněné,
bohatsvíbohatství bratřím nerozdananerozdaná, polibky na rty čekající,
sladko je žíti!
Pro výkřik srdce osamělého
když zajásá v uzkostiúzkosti svojí jako pták zabloudilý,
jenž nalezl bratrské množství zpívající,
sladko je žíti!
Pro vichřice, převraty, bouře! Paroxysmy lásky a vůle!
ValkyVálky duchů!
Věčně žhoucí a žíznivažíznivá úsilí sjednocující!
Pro mystické účastenství naše
v práci všech dobyvatelů,
kteří poznamenávají události jak stádo ke stříži
vypáleným znamením určení svého,
vládnou nad ohněm a bolestí milionů
a smrt posílají na svá pole jak žence
a do svých lomů jak lamače kamene k stavbě
(jak zástup v úžasu k jednomu místu pohlížející
nechávají za sebou věky;
a království, jako lodě, do nichž ze břehu skočili plavci,
až k převrhnutí pod jejich vzpřímením se zakolébají).
Pro silnou rozkoš rozdrcen býti jak vlna
pohybem bratrského oceánu majestátního
a jako trs bílého květu trysknouti k výši pěnou
při úderu o skaliska země zaslíbené.
Pro skrytá jara harmonická
složená v zapředení všech věcí
jak motýlí křídla blankytů večerem opalisujících,
šupinami hvězd rozjiskřená
sladko je žíti!
17
Pro blížící se příchod jasného člověka tajuplného,
jenž jediný v milionech bratří, co budou a byli,
nad prostorem vítěz, pán skrytých mocí,
promění zemi od polu k polu dle svaté tvé vůle
a myšlenkou, která od poslušných sluncí
se učila lehkosti, tanci a písni
usedne ve tvé tajemnetajemné radě
mezi knížata kosmu –
sladko je žitižíti!
18