Pozdravujeme jaro! Když blíží se v jásotu bystřin,
v mateřském pohnutí země, v zrychlení času a krve!
V sen slávy nás větry ukolébaly. Slity v oddechu omamujícím
třesou se růže a slunce, rythmy ňader a písní!
Pozdravujeme jaro tvé práce! Sta rukou neviditelných
pracuje s námi. Stínem pohybu jejich je jiskření světla. –
Hlasy hmyzu, jak cvakot tajemných hodin, zní z pole jetelového
a jak úder číše o číši z komnat vůně ve květech kaštanových.
Pozdravujeme jaro, jež přináší bouře! A v žáru svých blesků
zápasy lásky, k úsměvům bělostnou záři a v rosy krystalné lázni
k bolesti sílu! Pohledem krásy zadrží ruku sebevražednou
a duši dá sníti o vznešeném šílenství heroismů.
Pozdravujeme jaro, jež volá tisíce jar! Slyšíte odpověď jejich,
jak ze všech světů se třese, vesmír, jenž o svých nadějích zpívá?
Zlaté petrklíče jiskří se v azurných lukách, hvězdy jak oči
se otevírají, extase lásky z nich vytryskla slzami světel!
Pozdravujeme jaro, pupence ohnivé vůně v myšlence bratří!
Do své zahrady slyšíme ptáky všech zahrad. A naše slova
se sněhem kvetoucích třešní padají k zemi a jako královny včelstev
do výše vzlétají na svou svatební cestu a vrací se dávati život!
Pozdravujeme jaro, vodopád mystické řeky,
jež z ledovců v hloubku se tříští, milion jisker, duha tvým sluncem,
a v jasmínů vířící pěně se slévá a mlčením věků
jak mezi skalami k moři se valí světlem zatopenému.
Pozdravujeme jaro! Hle, dni se střídají s nocí
jak okna anděly malovaná s kresbami symbolickými,
v nesmírno sklenutá k etherným obloukům chrámu tvého,
kde všechny plameny lustrů svých rozžal jsi o Vzkříšení.
Pozdravujeme jaro! Vítáme netrpělivost duší!
Třesení křídel sesílených! Odvahu zraku zjasnělého!
Nekonečnosti čekají na nás, jiná slavnější jara,
věčností hřmící písně, vysvobození!