V ROKLINĚ SVĚTA
Nedopouštěj mému srdci uchýliti se k zlé věci.
(Kniha žalmů, ž. 141. v. 4.)
Mně štěstí přelud prchl před roklí,
v níž mocnosti zlé scházívají se
a netvor nepravosti v skrýši dlí.
Mně zrádně rozplynul se před zrakem
a zhasil světlo svůdné svítilny
v tmě, v níž se každý keř zdá přízrakem.
Jak v hladomorně objímá mne chlad,
na kluzkém srázu tápám po stezce,
kde tuším vítr nebezpečí vát.
Ó svatá Matko, v tebe spoléhám
a prosím, chraň mne před Zla osidlem,
když v rokli světa sama bloudit mám
[17]