VÍNO SILNÝCH.

Otokar Březina

Bratří z ruky do ruky povejme no silných v mé číši(Na) ky ho chránily na vinicích před mrazem jak my ohňů v čas noč(Na) Vinaři jeho byli Smutek a Samota(Na) Než se name uslyšíme jak vedle nás rytmicky chá mystická seň(Na) a na rtech ume číš svoji teplou od jejich etherných re(Na) Tajem proud zavře se kruhem kol našeho stolu(Na) vymkne nás ze ko ze a život a smrt bude našemu sně odpodati(Na) Uslyšíme šu neviditelných řek jež proka stalemi(Na) uvime oblak Věčho sklo k vodám svítiti z hlubin jak slunce(Na) Opoje uči duši naši světlou jak duši budoucích li(Na) a otveni snem zemřeme před svou smr a po smrti budeme žíti(Na) Poslušni budeme čísti v tvé knize o Věč a k obrazům jejím určíme slova(Na) V čarovném kruhu velkém jak obzor se zavřeme úzkostem noci(Na) Příval tvůj uha stave naše hoří ze čtyř stran plameny bolesti(Na) a kvasem tvým pokyne nám těsto noho chleba(Na) Lampy naše budou prameny oleje jenž bude svítiti nehnut uprostřed trů(Na) Zahradami budou nám hroby a smrt svou budeme se zpěvem kobati(Na) Hovořiti budeme mlčením a pobením bude neviditel potká touhy(Na) Odpo naší bude zaře zra při obje myšlének v dálce(Na) V paprscích upřeho pohledu našeho stane se průhledným neprůhled(Na) Nejdeme mlhami sl z krajiny snů do ze ži neb o splyne(Na) a slzy jak rosa na ose vypi sluncem zdvihnou se nad mi v purpurech ranních(Na) Okna naše uží nám barvy umy nebeskou bouří(Na) a jed ve šťávách kvě shoří za uzdravucích (Na) Stíny složí se nám jak ra v křídlech pose hvězdami smě se dálkám(Na) Sny jež ticile spaly neznámy duším vzbume pod přikrytím barev a tva(Na) i vstanou z ledov točen z prale moří z tajemných len hmoty(Na) a spus se z neviditelných konstela(Na) Hleti budeme řadou dní budoucích jak řadou sklených dvéří za sebou ležících (Na) jimiž nám naproti přichá slunce věnče zele zahrad(Na) Jako nebesa vonho lože milen zatmí se nad mi noci(Na) Minulost ztra se v dálce jak kouř toren města z něhož jsme vyjeli dávno(Na) Myšlénky naše budou ti šíři prosto naplných etherem jimž cha světy(Na) Unaveni světem ruku pome Přítelkyni aby nás odvedla odsud(Na) a smrt naše bude jak smrt očištěných li Podob chůzi(Na) z poko přesycených mi do chrámu na neli květnou(Na) Podob vstoupe na loď za vlá prapo a v orchestrech hudeb(Na) Podob odchodu vojska do dobytých ze jemuž ze kytice z oken(Na) Podob radost odpodi chóru po slovech kněze zamlžených tajemstvím(Na) Podob pobe kte potr le než systémy svě(Na) podob křiku všech pís skrytých ve všech minulých i budoucích duších a světech(Na) a smíše všech minulých i budoucích dní a no v jedi den v němž nebude noci(Na) Bratří z ruky do ruky povejme no silných v své číši(Na) hvězdy kte naň pršely v květu na do našich zra(Na) Trest slabých bude že zapomenou své jméno při procitnu(Na) a odna silných že v září tmě vzpomenou na ostrovy zaje svého(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

44. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z věčných dálek... (Otokar Březina)
  2. FINALE. (Vladimír Houdek)
  3. Vzkaz domů. (Ferdinand Písecký)
  4. Snad potom... (Otokar Březina)
  5. KDYŽ NEBE VAŠE OKNA OZÁŘÍ... (Otokar Březina)
  6. BALLADICKÁ BÁSEŇ O MARCELE Z TOHOTO SVĚTA. (Antonín Sova)
  7. BÁSNÍCI (Otokar Fischer)
  8. Zaslíbený kraj. (František Taufer)
  9. XXXV. Bohatýr velmož. (Adolf Heyduk)
  10. Vladaři snů. (Otokar Březina)