Tu hudbu mi nalej v akkordů křišťálnou číš(Na)
kde z tonů zvětralých jisker se zdvihá mámivá tíž(Na)
jak výpar z nejhlubších sklepení duše kde v stínech(Na)
zrá výčitek oheň ve vzpomínek kvasících vínech(Na)
Na úpatí pohoří Smrti kde v ledovců závratný spád(Na)
se smývá Věčnosti příval chci umdlený spát(Na)
a illusi dní klam krve a šero vlastního žití(Na)
jak dusivý sen jenž na prsa kleká chci sníti(Na)
A probuzen lítostí duší svou povstat za tisíce jar(Na)
pod sestárlým sluncem až blankytu vyhasne žár(Na)
a k vychladlé zemi jak uhelný milíř setlelý v kouři(Na)
se zřítí udušen život pod nánosem věků a bouří(Na)
Snad potom v žal posledních soumraků vzpomenu zpět(Na)
na světla vyhaslých lilií a západů krvavý květ(Na)
na hudbu pěnících vod jak v ztlumeném zachvění citer(Na)
v ruch růžových slavností zvonila za vyhaslých jiter(Na)
a v zeleních niv na zářivé průvody slunečních dní(Na)
jak v triumfech táhly v jásotu barev a v šelestu žní(Na)
pod rozpjaté stany čekajících nocí z nichž lila se jednou(Na)
na hlavy dávných národů vůně A procitlé zvednou(Na)
se písně bývalých tužeb pohledů doznělý smích(Na)
a rozkoší žár jimž dýchal těl vonný a chvící se sníh(Na)
a z dýmu vyhaslých věků a ve tmy zapadlých vodopádech(Na)
snad s lítostí ucítím vlastního života teplo a vůni a zádech(Na)