Podzimní nápěv.
Vichřice sténá, vichřice želí,
vichřice hučí, blankyt je stmělý...
Srdce mé burácí,
oko se svírá,
duše má bolestí
ve víru zmírá.
Ňádrem to zachvívá,
duší děs kříží, –
život můj vichřice
s bouří jen tíží.
Vichřice sténá, vichřice želí,
vichřice hučí, blankyt je stmělý...
V bouři a vichřici
život můj zkvetl,
[48]
blesk se mi kol čela
laurem vždy pletl.
Z bouře a vichřice
cíle mé pučí,
a moje nápěvy
s vichorem hučí.
Vichřice sténá, vichřice želí,
vichřice hučí, blankyt je stmělý...
V bouři a vichřici
sny mé mi kvetou,
zda-li je vichřice
také v hrob smetou?
Či zda as po víru
mír najde sladký?
Či v bouři skončí-li
život můj vrátký?
Vichřice sténá, vichřice želí,
vichřice hučí, blankyt je stmělý...
49