Jaro.

Ludvík Lošťák

Ty dobo písní, snův a lásky, jež z neznáma k nám přilétáš, rci, proč tak brzy z našich krajin v neznámý svět se opět dáš? proč opouštíš to nitro chudé, v němž bez tebe jen věčný smutek bude?! O rci mně jen, proč se rtů tvojích na všechno klesá bílý květ, když v brzkém čase z květu všeho jen zbude smutná, mrtvá snět? Proč budíš z nitra lásky vzdechy, když srdce pak je věčně bez útěchy?! Však marně myslit, marně ptát se, skutečnost slova nezmění, zpět nepřivábí prchlé doby, neztiší srdce rozchvění, – a proč si jarem trpčit chvíle? – Vždyť, jako květ, jsou také sněhy bílé!...

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

151. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rci, růže bílá... (Rudolf Pokorný)
  2. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  3. Co ještě zbývá. (Alois Škampa)
  4. XXXIV. Ó sladké sny, ó písně sladké, milé, (Gustav Pfleger Moravský)
  5. Sám ty nesmíš říci. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Tužba. (Vilém Ambrož)
  7. V touze. (Rudolf Pokorný)
  8. Vykoupení. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Intermezzo noční. (Jaroslav Vrchlický)
  10. K čtenářům. (Gustav Pfleger Moravský)