Tužba.

Vilém Ambrož

Často v bolné zírám tuše na ten milý Boží svět, a vždy v hloubi svojí duše truchlé písně slyším znět. Písně truchlé, dumy žalné, zniklý dětství mého ráj, a mé oko slzou kalné v nadehvězdný touží kraj. V nadehvězdné touží kraje, tam kde blažný vládne mír, tam kde klamných lidí laje nerozčeří vášní vír. Bez trní tam kvetou růže, tamo duše prosta běd, netíží tam strázeň lůže, tam je cizí hříchu jed. Tamo dětství mého snové pravdy budou píti zdroj, tamo slasti věčně nové roznítí mi srdce znoj. Tam, kde hvězdy planou jasné, odkud luny září svit, tam, až moje žití zhasne, tam, ó Bože, dej mi býť!

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

131. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 41. Já lůnem duše pojal vše: (Josef Kuchař)
  2. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  3. Františce F... (Gustav Pfleger Moravský)
  4. Věnování. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  5. Duma o skrytém žalu. (Adolf Heyduk)
  6. VIII. Jak často jsem se odříkal (Gustav Pfleger Moravský)
  7. Elegie. (Emanuel Miřiovský)
  8. Dvě písně vody. (Julius Alois Koráb)
  9. XIV. Z úst cizích zní teď šveholící píseň, (Gustav Pfleger Moravský)
  10. Slečně R* (Josef Václav Frič)