POJĎ, SRDCE, PRCHNEM LIDEM...

Ludvík Lošťák

Pojď, srdce, prchnem lidem a sami budem bloudit spolu, my bloudit budem tichým krajem a oddáme se snům a bolu. Pojď, budem přemýšleti o tajech vezdejšího žití, pojď, budem dumat na hřbitově a se slzami kropit kvítí. Ó popatř, jaké jasno a jaký poklid vůkol vládne... Ach, jaké štěstí, opět sám být... prost přátel – oné láje zrádné! Prost ctižádosti nízké, prost prázdných řečí o umění, jen pouze slyšet vichr šumět a zpěvných ptáků sladké pění. Ó samoto, o klide, po tobě s celou duší nyju, neb, jsem-li sám, vždy v srdci cítím, že život básní jest, již žiju! –

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

417. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. (ZLOMEK BEZ NADPISU.) (Václav Bolemír Nebeský)
  2. Stella. (Siegfried Kapper)
  3. Elegie. (František Alexandr Rokos)
  4. Tužba. (Simeon Karel Macháček)
  5. PROCHÁZKA V SOUMRAKU. (Karel Sabina)
  6. 9. Že tak samotinký bloudím? – (Václav Bolemír Nebeský)
  7. ELIZA. (Václav Věnceslav Ráb)
  8. MÁMENÍ. (Václav Bolemír Nebeský)
  9. Večer. (Josef Jaroslav Langer)
  10. Večerní myšlénky. (Karel Marie Drahotín Villani)