POJĎ, SRDCE, PRCHNEM LIDEM...

Ludvík Lošťák

POJĎ, SRDCE,
PRCHNEM LIDEM...

Pojď, srdce, prchnem lidem a sami budem bloudit spolu, my bloudit budem tichým krajem a oddáme se snům a bolu. Pojď, budem přemýšleti o tajech vezdejšího žití, pojď, budem dumat na hřbitově a se slzami kropit kvítí. Ó popatř, jaké jasno a jaký poklid vůkol vládne... Ach, jaké štěstí, opět sám být... prost přátel – oné láje zrádné! Prost ctižádosti nízké, prost prázdných řečí o umění, jen pouze slyšet vichr šumět a zpěvných ptáků sladké pění. Ó samoto, o klide, po tobě s celou duší nyju, neb, jsem-li sám, vždy v srdci cítím, že život básní jest, již žiju! – 36