PŘÁNÍ.

Ludvík Lošťák

PŘÁNÍ.
V čas mládí svého bych se vrátil rád, kdy bezstarostně bloudíval jsem háji, kde lesních bystřin jemně snivý spád dojemné písně šuměl vůkolnímu kraji. Ó mládí, dobo čarná, já do náruče toužím zpět svých mladých let – leč, touho má, jak’s marná! V čas mládí svého bych se vrátil zpět a znova chtěl bych pět a sníti, chtěl zapomnít bych všechněch strázní, běd, jež moje vratké srdce cítí. Ó mládí, dobo čarná, já do náruče toužím zpět svých mladých let – leč, touho má, jak’s marná! Ó mládí, k tobě pnou se ruce mé, po tobě srdce moje nyje, neb s tebou Naděj’ – družku duše své – jsem ztratil na vždy – těžká zem ji kryje... Ó mládí, dobo čarná, já do náruče toužím zpět svých mladých let – leč, touho má, jak’s marná! – 18