DVĚ HOLUBICE.

Ludvík Lošťák

DVĚ HOLUBICE.
V čarovném podletí, v zeleném háji, dumy jsem před’; do korun upjav svůj hled, uzřel jsem na sněti holubic dvé, jak v blahém, nadšeném roznětí dlí sobě v přeluzném objetí, jak sobě písně – o lásce písně lkají... Nad nimi koruny ladně se chvěly, jakoby dech nebeských andělů všech zavanul ve struny čarovných lyr; tu jsem se zamyslil hluboce, neboť mé myšlénky divoce k ztracené lásce – k ztracené lásce spěly!... 37