RŮŽE.

Ludvík Lošťák

RŮŽE.
Tys vložila v mou ruku růži, tys vložila v mou ruku růži vonnou, – ach, jaký stesk mé srdce úží? – mé city ve zpoménkách tonou. Mé srdce nyje po zašlém čase, mé srdce nyje po svadlé kráse, leč, srdce, srdce, zda-li víš, že čas ten nevrátí se již? Tys vložila v mou ruku růži, já stisk’ ji – ruka se mi chvěla, – ach, jaký stesk mé srdce úží? – hle, trn... má ruka krvácela... Mé srdce nyje po zašlém čase, mé srdce nyje po svadlé kráse, leč, srdce, srdce, zda-li víš, že čas ten nevrátí se již? 12 Tys vložila v mou ruku růži, já zlíbal obě ruce tvoje, – leč, jaký stesk mé srdce úží? – ach nic... dnes krvácí jen srdce moje! Mé srdce nyje po zašlém čase, mé srdce nyje po svadlé kráse, leč, srdce, srdce, zda-li víš, že marně, marně krvácíš?!... 13