VZPOMÍNKA.

Ludvík Lošťák

VZPOMÍNKA.
V říš vzpomínek se moje nitro noří, v říš zašlých let se oko dívá zpátky, a mysl má si nová vidma tvoří o žití minulém – jak přelud byl to krátký! Já zřím nás zas, jak v zahradě jsme byli, o tužbách žití tiše hovoříce, a opět zřím ten zjev tvůj roztomilý, ten půvab tvého panenského líce. Co snův a tužeb tehdy v srdci žilo, co písní tehdy přese rty se chvělo, co nadějí se tehdy v srdci krylo, jak nadšení nám věnčívalo čelo! Leč dob těch není již, těm s bohem bylo kynout, nám život nepřál naše čisté snění, nám v úděl bylo dáno nýt a hynout a těchy hledat v sladkém zapomnění! O popatř jen – ach, jaká změna kolem! Kraj nemá půvabu, jest prost vší něhy, vše vůkol projato je tichým bolem, neb tam, kde květy dřív, teď vidím pouze sněhy... 9