KAREL ZE ŽEROTÍNA.

Josef Svatopluk Machar

KAREL ZE ŽEROTÍNA.
A to je věrnost... Býti oddán pánu s tragikou krve svojí umlčené, pěst jeho cítit, za ranou zřít ránuránu, jak dopadá na hlavy přemožené – a přec mu sloužit. Vyštván k cizím prahům jak nepotřebný nástroj odhodí se, a přec hledět prosebně k těm vrahům, zda kousek svědomí v nich probudí se – a umřít v stesku. Tělo vrátit zemi a dědictvím dát lidu svoji duši, by sloužil s nahořklými nadějemi a němou krví věčně, jak se sluší. 191