Jaro proletáře.

František Cajthaml-Liberté

Rodí se něco ve zmatku doby, do temna věků již letí svit, hle! vánek vlahý chví v dusné koby, slunce krov líbá, v němž dříme lid. Parobek dlouhých budí se věků a v probuzení svírá svou pěsť, a chápe, jakých za pot má vděků – a poznává, že člověkem jest. „Chléb chcem a volnost!“ hřmí pevným hlasem. A v jedno splývá všech řečí zvuk. „My vládnout chcem nad své práce klasem – z mozolů našich vám roste tuk!“ Již lidu starý svět odpovídá – obrací k němu jícny svých děl. Lid necouvá. Ví, kdo děla hlídá. Co ztratit lze? Té bídy úděl? Jaro se rodí ve vřavě doby, do temna věků již září svit, a vánek Máje chví v dusné koby – slunko uvítá svobodný lid.

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

821. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Augustin Eugen Mužík)
  2. Z NAŠÍ DOBY. (Antonín Klášterský)
  3. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  4. Z EVROPSKÝCH ŽALMŮ (Otokar Fischer)
  5. Pokušení. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Slávy děti. (Václav Šolc)
  7. VÍRA.*) (Emanuel Čenkov)
  8. Ukolébavka. (Svatopluk Čech)
  9. PO DENNÍ PRÁCI. (Antonín Jaroslav Klose)
  10. Na rozhraní roku 186½. (Václav Pok Poděbradský)