Já Gregor, biskup římský, sluha sluhů,
své požehnání dávám Serenovi,
biskupu-bratru v městě Massilii.
Je chvályhodno, že chceš zabrániti,
by díla ruky lidské ctěna byla
na místě Krista, svatých, světic jeho.
Však neschvaluji, že jsi vlastní rukou
obrazy ony rozbil ve svém chrámě,
jimž lid se kořil. Nebyls v právu, bratře.
Neb proto užívá se v chrámě malby,
jež představuje podoby a děje
ze svatých písem, ze života světců,
by ti, kdož čtení písem znalí nejsou,
se stěny chrámu vybrati si mohli,
co v liteře knih navždy je jim skryto.
Ty obrazy jsou písmem nevědoucích
a zrakem to jen v duši lidskou vedou,
co sluchem v rouše slova do ní stoupá.
A nelze nikdy nasytit dost duši
a nejvíce jí není nikdy dosti.
A proto naprav, co jsi zavinit moh
v přehnané péči, v úzkostlivém strachu.
Dej vymalovat znovu stěny chrámu
výjevy zbožných činů z písem svatých
a nad oltář dej znovu vysázeti,
jak já to činím, obraz Spasitele
a Matky jeho, s všemi apoštoly,
Jordanu řeky, nebeského sadu
z kaménků pestrých, které umná ruka
zkušených řemesníků skládat umí.
Lpí zodpovědnost na těch bedrách našich
za spásu lidí prostých nevědoucích
a nám, ne jim, jest vydat počet jednou
z svěřených duší před stolicí boží.
Mou radu přijmi. Bůh ať dá ti sílu,
zač v modlitbách svých volati chci k němu
já Gregor, biskup římský, sluha sluhů,
tvůj bratr-dělník na vinici páně.