MOJE ZÁTIŠÍ.
Mám okno na střechy a na komíny vzhůru,
na střechy taškové, jež v šedo prokvétají,
den celý z komínů zřím stoupat šedou chmuru,
a na střechách zas vrabci štěbetají.
A z dola vystoupá ve šumném víru ke mně
žen hlas, zpěv kanárů a dětské nářky lkavé
a báby vzkřiknutí, neb žid v to volá temně,
a kolovrátky tam vřískají pronikavé.
A chvilkou slyším zpěv, jejž hnedle kašel zdusí
– to šička naproti – bnedhned začíná pět znova,
ta souchotiny má, zrak modrý a vlas rusý,
hoch vzat jí na podzim k hulánům do Krakova –
Kus nebe střechami se zvědavě sem dívá
a západ vidím plát tam v jedněch oken lesku,
za noci hvězdný třpyt mi přímo v okno splývá
při vánku šumění a při kočičím vřesku...
21