V LISTOPADU.

Josef Svatopluk Machar

Báň nebes v šedo zhalena je, zem halí mlha nezdravá, a tam, kde slunce jindy plaje, jest skvrna velká, žlutavá. Pár barvy citronové listů se chvěje ještě na bříze, jež létaj’ k zemi větrů v svistu jak lehké zlaté peníze. Den každý zamračený, bludný, zde žiji líně, pomalu, jak čet’ bych jakýs román nudný, jenž přílohou je k žurnálu. Dva lidé jsou zde, které směle já přátely si zváti smím, ten jeden znudí řečí cele a druhý stálým mlčením. Ta příroda víc netěší mě, jest smutna tak a v mlze té já nakloněn jsem kašli, rýmě, té dlouhé rýmě prokleté. Jen jedno ještě tak mne vzruší a rozpění krev moji v žár a životem tím plní duši, jak kdysi v čase mojich jar, toť ona, jež má tmavé zraky a bujná ňadra, tmavý vlas, ta před lidmi sic znudí taky, však sama – zbaví nudy v ráz...

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

139. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Horas non numero, nisi serenas. (František Leubner)
  2. Mlhy. (Adolf Heyduk)
  3. Cestou k moři. (František Táborský)
  4. Zimní květy. (Adolf Heyduk)
  5. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  6. poesie (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Sonet erotický. (Josef Svatopluk Machar)
  8. MÍSTO PŘEDMLUVY. (Adolf Červinka)
  9. Kol břehů Moraviných... (František Táborský)
  10. Vzácná moucha. (Eliška Krásnohorská)