ČASOVÁ.
Příteli Karlu Horákovi.
V radosti, plesech, bouření a zpěvu
náš plyne stále život národní,
jsme při tom hrozni v spravedlivém hněvu,
však k rázným činům nikdy rozhodni.
My máme strašných hromů, blesků celý
– národní jmění – nekonečný sklad,
a dovedeme, vztekem rozechvělí,
drát telegrafní jimi přetrhat,
je v časopisů sloupce vrhnem’ prudce
a při pivu pak kdesi ve skrytu,
my čtouce je, si vítězně mnem’ ruce:
„Ó, potomci jsme zase Husitů!“
Jak děti bojácné my málo smělí,
vždy hrozit máme krásně ve zvyku,
66
při každé hádce svému nepříteli
těch velkých, mrtvých silou tatíků,
a vztek nás jímá, zříme-li, jak chví se
tak málo hrozbou naší přestrašen,
my citirujem’ zase v časopise
ty otce dávno mrtvé z hrobů ven –
však buďme rádi, že už oživené
víc nevstanou ty mocné postavy,
vždyť nejdřív na své plémě nezdařené
by zdvihli palcát krvavý!
„Národní“ barvy, papír, kroj a zpěvy –
my „národnosť“ už vtlučem’ do všeho, –
vše vlastenecký nátěr u nás jeví,
však vlasteneckým není ničeho,
vzdor básním, které vlastenectvím dýší,
jichž tucty vylétají každým dnem,
však nevěří v ně ni ti, již je píší,
ni my, když je tak bez zápalu čtem’;
národní v pravdě jest ta komedie,
již nadšeně zde známe všichni hrát;
vážně a svorně se zde souhra lije –
a cizina se neustává smát.
Jsme na to hrdi, že jsme z hrobů vstali,
kam před věky nás přísný osud sklál,
67
však sotva jsme své údy narovnali,
k propastem jiným bereme se dál
a zříce zpět, jak hrob ten zraku mizí,
my propukáme stále v jásot, zpěv,
píšeme verše, oblékáme řízy
a pěníme si pivem horkou krev –
však nikdo, nikdo není mezi náma,
jenž bystře, vážně k předu pozírá:
kde strašněji než bělohorská jáma
se bezedný hrob pro nás otvírá!
A potom? potom? Věky přejdou v kmitu,
a plémě jiné cizích jazyků
v zem vtrhne boucharonských Sybaritů
po neslavném jich trapném zániku,
my zahyneme v radosti a zpěvu
a přetrháme telegrafní drát,
protesty, hromy velikého hněvu
a deštěm žurnálových kanonád –
pak v museum, jež stavíme teď krásně,
se sláva naše snese celičká:
protesty, řeči, vlastenecké básně
a červená nade vším fánglička!...
68