PŘÍTELI POETOVI.
Em. ryt. z Čenkova.
Z těch jsi jedním, kteří vlíti
musí všechno v hladké verše,
co jich nitro trpí, cítí,
co jim duší prochvěje.
Přijde potom vážný znatel,
prohlédne je, doporučí,
milosrdný nakladatel
pomůže jim na světlo.
Do světa tvá knížka pluje,
přítel dobrý o ní píše,
při tom jemně konstatuje:
lze v ní vidět cizí vzor!
81
Kritikové povolaní
trochu řežou, trochu chválí,
potom řeknou z nenadání:
jak u jiných – kopie!
A hned vážně přes hranici
chvatem běží, vlekou nazpět
poety se vzpírající
živé, mrtvé – tvůj to vzor!
Obecenstvo pokyvuje
úvahy čtouc, ne tvých veršů,
po kriticích papouškuje
úsměšně: toť kopista!
Různí špačci-poetové
pískají dle tvojí noty,
z tvojich tvoří verše nové –
kopistou však zvou tě též!
Soudy ty se kolem lejí,
z knihy do knihy se dědí –
naše vlasť je Galilejí,
jež nerodí proroků!
82
Tak to bylo přede lety,
tak to půjde v příštím čase,
a náš národ nad poety
svými krčí stále nos!...
83