III. Apostrofa.

Josef Svatopluk Machar

Ó krásná, k čemu tolik zbraní vám dáno sudbou k výboji? Vždyť jedna z nich už dosti raní, a rána ta se nezhojí! Vždyť stačí jen to čelo v šeru, jež vrhá kadeř změtená, ta ústa svěží, jež jsou věru jen k sladké dani stvořena, a ňadra, která jemně halí ten živůtek váš růžový, by všichni svobody se vzdali a vzali od vás okovy! Proč ještě osud marnotratný tak mocnou zbraň vám též dal v dar, ten zrak, kde chví hned záblesk matný, a opojný hned plane žár? Ten tmavý zrak! Bez bolu, stesku, jak často moh’ as pozírat na oběť, která v jeho lesku víc nesměla – než umírat! Ó znal bych rád, zda oči jiné vy najdete kdy na zemi, před nimiž kouzlo vašich mine, a naplní se slzemi!... Však, nač ta chmura? Vaším zrakem ta předtucha dnes nehárá – zda zítra bude zničen mrakem, dnes vonný květ se nestará!...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

267. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOTIV VÁŠNIVÝ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Co trpěl jsem... (Adolf Heyduk)
  4. STOLISTKA. (Josef Václav Sládek)
  5. Zas! (Adolf Heyduk)
  6. Když den se nachýlí... (Jan Červenka)
  7. Vstup. (Svatopluk Čech)
  8. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  10. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)