Vstup.

Svatopluk Čech

Zas lýko pletu kol hrstky květů, leč kytka stěží všem bude v děk: vždyť s planou růží i bodlák druží, nach zeměžluče a pelyněk. Bez volby, ladu je k sobě kladu, jak sebrala je dlaň ledakde: po našem luhu, po nivách druhů, po světě širém a v srdci zde. Jich barvy zvadly a lístky schřadly, než drsný prst je do kytky vsul: však není spjata, by váza zlatá ji vznesla pyšně na panský stůl; Ni ku hře něžné pro ručky sněžné, za květomluvu pro lásky žal. – Duch jiných stesků za dusna, blesků, v den jasný, temný tu kytku spjal. Bych na hrot zlatý, na prapor svatý ji za chudobnou vetk’ ozdobu, jenž ve sny, dumy vlá mně a šumí a šumět bude až do hrobu; Bych aspoň druhu jí zpestřil stuhu nad čelem stejných snah, péčí, met; neb aspoň voji, jenž v boj se strojí za stejná hesla, ji v cestu vmet’.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

558. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. STOLISTKA. (Josef Václav Sládek)
  2. Když den se nachýlí... (Jan Červenka)
  3. Portrait Minky. (Julius Alois Koráb)
  4. 45. Naděje. (Jan Karafiát)
  5. Touha políbení. (Adolf Heyduk)
  6. III. Apostrofa. (Josef Svatopluk Machar)
  7. POHÁDKA O ŠTĚSTÍ. (Adolf Brabec)
  8. Ve staré váze. (Antonín Klášterský)
  9. Moje geranium. (Jaroslav Vrchlický)
  10. KDYBYCH TOBĚ NEBYLA... (Růžena Jesenská)