Vstup.

Svatopluk Čech

Vstup.
Zas lýko pletu kol hrstky květů, leč kytka stěží všem bude v děk: vždyť s planou růží i bodlák druží, nach zeměžluče a pelyněk. Bez volby, ladu je k sobě kladu, jak sebrala je dlaň ledakde: po našem luhu, po nivách druhů, po světě širém a v srdci zde. [5] Jich barvy zvadly a lístky schřadly, než drsný prst je do kytky vsul: však není spjata, by váza zlatá ji vznesla pyšně na panský stůl; Ni ku hře něžné pro ručky sněžné, za květomluvu pro lásky žal. – Duch jiných stesků za dusna, blesků, v den jasný, temný tu kytku spjal. Bych na hrot zlatý, na prapor svatý ji za chudobnou vetk’ ozdobu, jenž ve sny, dumy vlá mně a šumí a šumět bude až do hrobu; 6 Bych aspoň druhu jí zpestřil stuhu nad čelem stejných snah, péčí, met; neb aspoň voji, jenž v boj se strojí za stejná hesla, ji v cestu vmet’. 7