Na Sioně.

Svatopluk Čech

Na Sioně.
Roháči, kam Sion tvůj se poděl, pravdy paveza, štít svobody? Klesl v rum a dávno rum se oděl v mech a plíseň, lístek jahody. Zabloudí-li chodec k tomu místu, a když vítr větví zašumí, krůpěj střese s červeného listu, zda těm vzdechům, slzám rozumí? Zda se rozpomíná v tichém vzlyku, že tu šlape rozkotaný val, poslední kde z božích bojovníků naposledy světu vzdoroval? Zdaž se zardí studem, hlavu skloní v těžkém žalu na tu ssutou zeď, zdaž se myšlenky mu hlavou honí, čím byl jeho národ, čím je teď?! [35]