Ledové květy.

Ledové květy.
Na každé okno mraznými rety zima vás vdechla, ledové květy! V okénko chuďasu, na křišťál pána z jíní je v okrasu lilie tkána. Páry jen výtvor, voda jste čírá, kresby, jež rázem příští den stírá; jako pláč dítěte, jak úsměv ženy, vzniknete, prchnete bez plodu, ceny. [120] Dětské však oko jasné a čisté háje zří ve vás stříbrnolisté, pod jejichž větvemi skvosty se třpytí, jakýchž mu na zemi neskytne žití. A bledý pěvec v podkrovní cele, sadů když ledných haluze skvělé zastrou mu vyhlídku v uliční nudu, v pustý shon požitků všedních a trudů: Rázem tu bídu pozemskou střásá, vidinám rajským v ústrety jásá; na blanky péra spěch metá jich sledy, jak na sklo zimy dech kvetoucí ledy... 121 Nechať si doba střízlivá laje přeludům planým vzdušného kraje: věčně nám budou kvést ledové květy, věčně nás v éther nést čarovné vzlety. Díky, že osud soucitný tkal mi v chudobné okno jasné ty palmy; klamný nechť zajde třpyt v mlze a páře: předly v můj trudný byt nebeské záře! 122