Sloky polemické.

Josef Svatopluk Machar

Mně vždy krev prudce k hlavě žene, jež klesá v dlaně v úžasu, když v snění vídám ozářené jít kol své druhy z Parnassu. bídný červ! Jsa mučen záští a závistí, již v srdci mám, se tajím ve svém chudém plášti a skoupou sudbu proklínám. Vždyť nesmím nazvat sladkým pěním svých nevázaných veršů dav, jen s trudem mnohým, lopocením dám myšlénce své prostý háv. A nesmím zvát se bohem země, ba nejsem ani jeho stín, myšlénka mi každá temně, že nicotný jsem prachu syn. necítím, že ke mně dechem by přírody hlas zazníval, jeť ona mi jen hluchým echem, jež stejně zpět ples i žal. O věčném žití není dáno hrudi ani potuchy, vím, vše bude dokonáno, že budu popel bezduchý. A nemám žádných ideálů, bych hnal se pro v boje jek, mám srdce chladné jako skálu a v srdci nenávisť a vztek... A zmítá mnou to vlnobití, kde sláva nelíbá svým rtem, a verše moje musí býti jen nitra mého výkřikem. Ó sudbo zlá, proč nemám cítit, co chvěje hrudí druhů mých, bych lidstvo mohl hřáta svítit mu v temnoty dnů posupných? Snad vavřín zdobil by dílo. Však takto v dobu žití zlou, že, co jsem psal, vše pravdou bylo mou smutnou bude útěchou...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

670. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JAK ŽITÍ. (Adolf Brabec)
  2. Doloroso. (Emanuel z Čenkova)
  3. Spes nostra. (Xaver Dvořák)
  4. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  5. ÚSMĚV (Rudolf Medek)
  6. BALADA O MÝCH STRASTECH (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Láska bez lásky. (Emanuel z Čenkova)
  8. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Na rozchodnou. (Josef Kuchař)
  10. ZA TŘEMI ULICEMI. (František Taufer)