K NOVÉMU VYDÁNÍ

Josef Svatopluk Machar

Ta leta dávno za námi, ta paradoxní leta... Je duben, slunce mlhami své blesky plaše metá. Hlad stená ve všech nervech tvých, hlad duše po životě – a tys ji sytil spoustou knih a věznil o samotě. Až syta bez nasycení, bez tužeb žádostiva, se mříží svého vězení do dálky v život dívá. Dech fialek k ní zavane a skřivánčí hlas z polí – a ji to žití neznané jen bolí, bolí, bolí.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

507. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. CHATRČ CIVÍ K MODRÉ OBLOZE. (Antonín Sova)
  3. U lože dlouho trpící. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Macocha a její oběti. (Jan Evangelista Nečas)
  5. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  6. LÉKY DUŠE. (Vladimír Houdek)
  7. ASYL (Viktor Dyk)
  8. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  9. A CO JE ŽIVOT BEZ TEBE? (Růžena Jesenská)
  10. NEKROLOG (Božena Benešová)