XVII. PODOBIZNA

Josef Svatopluk Machar

Ty vrásky na čele prý jizvy mohou býti ran, které v srdci jsou... jak dlouho mám je už – to neznám povědíti, však cítím, že tam jsou... Zrak mdlý je, vyhaslý jak mračno, z něhož blesky již nikdy nevyjdou, dal nocím bezesným a slzám svoje lesky a blýskavicím sílu svou. Rty trpce stažené, jak cos by říci chtěly, však slova nevyjdou – co ještě mluvit dál, když proklel jsem svět celý a celou bídu svou?! Smrt, lesník, kamsi spěl; při cestě sosna čněla, klep na ni dýmkou svou: pak vytáh závěrák – a ruka křížem jela přes kůru mladistvou...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

416. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Louis Křikava)
  2. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  3. RODNÝ KRAJ (Jiří Mahen)
  4. None ( H. Uden)
  5. V melancholickém lese. (Josef Svatopluk Machar)
  6. DOMOV (Božena Benešová)
  7. TY BUDOU Z TĚCHTO... (Vladimír Houdek)
  8. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  9. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Na kraji lesa... (Adolf Brabec)