PIRÁTI.
Nectili jsme, neslavili
vlastenecké kramáře,
neomylné hierarchy,
zasloužilé copaře,
práskali jsme ochlokraty,
smáli jsme se hlupákům,
kteří svoje prázdné lebky
týčili až k oblakům –
za to všecko znamenáni
kletbou psanců na čele
sešli jsme se v mořské pláni,
přátelé!
Vzdejme díky dobrým bohům!
Jaký život, jaký ruch!
Volni na duchu i těle
dýcháme ten zdravý vzduch.
Slunce hoří nad hlavami,
[96]
vody zelené se chví,
a náš koráb hrdě letí
s rozevlanou korouhví.
Naše říše nemá mezí,
sbor náš nezná přísných kast,
ve svém srdci neseme si
svoji vlast!
Zdrávo buď nám, volné moře!
Ať se ve tvém zrcadle
roztřišťuje slunce, měsíc,
planou hvězdy zapadlé –
ať tvé tajuplné hloubky
zburácené, zvířené
odhalují skalní prorvy,
a své lesy červené –
vždy’s nám milo, my jsme klidni,
houpáni na klíně tvém –
buď nám, matko vyvrženců,
zdráva všem!
Mnohou loď jsme prorazili
zasloužilých copařů,
mnohým ustlali jsme na dno
z vlasteneckých kramářů,
hlupákům a ochlokratům
97
jistě málo bylo vhod,
když jsme je tak potápěli
v horkou lázeň slaných vod –
dálnou otčinu pak naši
úžas, vztek a furor jal,
nový pranýř, nové klatby –
tož jen dál!
Plachty vzpjaty, vítr duje,
moře hučí pod námi,
letíme tak volně, hrdě
zpěněnými vlnami;
k bojování narozeni,
bojováním tuženi,
nesem neklid, nesem boje,
zmatek, strach a zděšení.
A co chováme si v srdci
jako zář svých zřítelnic,
to nám bude jednou soudcem –
nikdo víc!
98