Sonet psaný v mé bibliotéce.

Josef Svatopluk Machar

Ne kletby a ne pláč, jak v mladých dnech jsme zvykli číst u pánů romantiků: podivný smutek z moderních vlá kněh bez jedné slzy, jediného vzkřiku. Je to jak tichý, odměřený vzdech, jenž v posled vane ze rtů mučedníku, když po vzdorech a marných zápasech ždá s resignací příštích okamžiků. Já žehnám mu; jsou chvíle, kdy nás schvátí cit zoufalého prázdna... Naslouchati tu začne člověk s dechem zatajeným: a již ten smutek vanem odměřeným vlá k duši se všech stran... a člověk skorem jásá, že není sám – že trpíme zde sborem...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

945. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DNY (Josef Svatopluk Machar)
  2. List. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Popelka. (Antonín Sova)
  4. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. AŽ BUDEM STAŘÍ... (Antonín Klášterský)
  6. Až budu verše psát, jež nebudeš už čísti, (Vladimír Frída)
  7. TEN TICHÝ ROMÁN! (Josef Merhaut)
  8. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  9. STROM ŽIVOTA (Otokar Fischer)
  10. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)