Erote usmívavý,
ty nejmenší všech olympických,
po tobě nejvíc bili galilejští,
když ranami svých kladiv, motyk, rýčů
řádili v jasných olympických síních
a krvavěli nesmrtelné hlavy
těch luzných bohů
a rozbíjeli vztekle svěží ňadra
zděšených bohyň!
Erote usmívavý,
zhynuli všichni,
a rozbořen byl šírý skvělý palác –
jen tebe nezhubili galilejští!
Se slzou hoře v dlouhých černých řasách
a blesky pomsty v temněmodrých očích
tys odpovědným loupežníčkem stal se
ve smutné říši Toho z Nazareta.
A ty jsi stíhal jeho galilejské
strašlivým mstěním:
Nic nebylo jim platno,
že zpotvořili bílé tělo tvoje
ohavnou srstí,
hnusnými rohy
a satanem tě zvali, pekelníkem –
tys vnikal v skrýše jejich,
v klášterní kobky, jeskyně a chrámy,
v paláce kněží, do královských síní,
mučivým ohněm zapalovals duše
a stápěls těla ve vařících touhách
a bičovals jich mozky k šílenosti –
a smál se tak vítěznou jizlivostí,
že nad hroby tvých obětí všech dávných
se smích ten echem chvěje!
I dneska loupežíš si dále bujně
v království galilejském!
A není moci, jíž bys nevzdoroval;
do domů vnikáš,
v paláce, síně, residence mocných,
v chatrče chudáků –
kříž nezleká tě, na zdi pověšený,
ni voda v kropence –
a trháš svazky, které v chrámích byly
sepnuty svátostně před tváří Jeho
– tož nepřítele tvého z Nazareta –
a srdci pohráváš si jako míči –
a mozky zmítáš jako prškou lístků
těch růží rozervaných –
a duším nedáš odpočinku, míru –
a osudy si pohráváš jak děcko,
jež písek rozhazuje kolem sebe
a zrnky jeho do všech koutů metá!
Erote usmívavý,
lupiči hrozný, božstvo sesazené,
chtěls, by byl s trůnu sehnán Galilejský?
Sám nastolen chceš být v dálné slávě?
Ach, sám víš: příliš dlouho loupežničils
a příliš dlouho chodils jako zloděj,
než abys mohl najednou se zjevit
pod hrdou velebností Majestátu!
– Však nebudu si nijak lámat hlavu
starostmi o tvé právní postavení –
ty víš, můj bože,
že ctil jsem tebe vždycky
a nezapřel tě, před lidmi tě vyznal,
že nemáš důvodů, bys mstil se na mně.
Já nikdy nezřel loupežníka v tobě,
mně byls vždy usmívavým mocným božstvem
a nepříteli tvému opověděl
jsem boj už dávno
a vedu jej, jak hotovost má stačí –
buď vlídný ke mně
a vlídný k té, jež hodin mých jest světlem,
Erote nesmrtelný!