Všech nevázaných kvítků kteří byli(J5f)
postrachem slušných lidí celých Athen(J5f)
byl výkvětem a hlavou Polemon(J5m)
Dne nebylo by nešli na agoru(J5f)
a netropili žert svůj z pilných ševců(J5f)
již v potu tváří robili svá díla(J5f)
v chladivém stínu dlouhých podloubí(J5m)
by nerušili soudů chod a vážnost(J5f)
posměšných poznámek svých pustým rojem(J5f)
matouce žalobce i obviněné(J5f)
v jich vývodech i sporu líčení(J5m)
by nezjevili v hromadách se lidu(J5f)
kde věci obce byly přetřásány(J5f)
a vpadajíce v řečnických vojsk čety(J5f)
je v zmatek obraceli vtipy svými(J5f)
ku hněvu rozšafných všech občanů(J5m)
by v divadle s míst svojich na jeviště(J5f)
poznámky nevolali hře i hercům(J5f)
je občanskými jmény jmenujíce(J5f)
čímž ovšem značně trpěl dojem hry(J5m)
Zle ve dne řádili a hůře v noci(J5f)
Se světlem Foiba nechodili spat(J5m)
ba spíše pravidelně vyčkávali(J5f)
v hodovní síni jeho příchodu(J5m)
Tu nazvali si tanečnic a heter(J5f)
jež pověst vynášela po Athenách(J5f)
tu pili víno vodou nemísené(J5f)
po zvyku perském hlomozili pěli(J5f)
že nemohlo spát celé okolí(J5m)
Tu často vybrali se na ulice(J5f)
rouch nezměnivše věnce na hlavách(J5m)
a s heterami táhli po městě(J5m)
na domy bijíce a předstíráním(J5f)
vzniklého ohně z lůžek lákajíce(J5f)
počestné lidi Štíty sundávali(J5f)
a buďto jména na nich měnili(J5m)
anebo zaměnili sídla jejich(J5f)
strojíce rozčilené probuzení(J5f)
poctivým řemesníkům athenským(J5m)
Po hermách stoupali a věnce svoje(J5f)
na omšené jich hlavy překládali(J5f)
A chodce který kráčel osamělý(J5f)
byv zdržen obchodem či přátel řečí(J5f)
za ruce vzali cestou svou jej vlekli(J5f)
a čím víc zdráhal se a odporoval(J5f)
tím větší potěšení měli z něho(J5f)
a volnost dali teprv až jim v oči(J5f)
Helios sypal zlaté blesky své(J5m)
Té chásky archontem byl Polemon(J5m)
Jak člověk dobrý který na tržišti(J5f)
ptáčata skoupí v klecích uzavřená(J5f)
a vynese je kamsi do sadu(J5m)
a smutná vězení jim otvíraje(J5f)
po jednom propouští je na svobodu(J5f)
jich zpěvným děkováním těše se(J5m)
tak dnem i nocí pouštěl na svobodu(J5f)
Polemon onen zlaté svoje mince(J5f)
jež v různých krajinách a různých dobách(J5f)
pochytal v měšce otec starostlivý(J5f)
na těžkých lodích voze z Asie(J5m)
obilí žluté drahé perské látky(J5f)
a z Athen zase do měst asiatských(J5f)
tepané přílby řemení a štíty(J5f)
náramky prsteny a dobrou obuv(J5f)
V hodovní síni hoří olej lamp(J5m)
jež v květů formě sošky štíhlých nymf(J5m)
zdvíhají vzhůru jako na ochranu(J5f)
před houfem rozpustilých satyrků(J5m)
Oleje voní jimiž napuštěny(J5f)
jsou mladé hlavy voní květy věnců(J5f)
jež leží na hlavách a zlatý pohár(J5f)
v podobě ženských ňader vyhloubený(J5f)
cestuje pilně kolem tabule(J5m)
Už zraky jaksi znaveny jsou tancem(J5f)
a ohlušeny uši hudbou pištců(J5f)
a hrdla ochraptěla hlasným zpěvem(J5f)
Polemon zadíval se na líc Fryny(J5f)
jež rouchem lehkým jako oblak myrrhy(J5f)
svítivé tělo svoje zahalujíc(J5f)
tenkými prsty vybírala mandle(J5f)
ze zlaté mísy zasnoubila s každou(J5f)
omžené zrnko z modravého hroznu(J5f)
a ničila je potom v stoupách zoubků(J5f)
Hetera cítila ten dlouhý pohled(J5f)
a zdvihla hlavu s otázkou v svých očích(J5f)
Já myslil Fryno pozoruje tebe(J5f)
zda žije člověk Hellen jenž tě spatře(J5f)
tak silným byl by že by nezatoužil(J5f)
tě v náruč stisknout zpit a omámen jsa(J5f)
Polemon řekl Ani člověk barbar(J5f)
smála se Fryna pohodivši hlavou(J5f)
Snad stařec jenom mínil kdosi na to(J5f)
Či filosof jen pronášel se druhý(J5f)
Neb oba v jednom rozhodoval třetí(J5f)
jak Xenokrates Ano Xenokrates(J5f)
A chci li já pak nikdo neodolá(J5f)
ať stařec filosof či oba v jednom(J5f)
vykřikla Fryna Xenokrates jistě(J5f)
Z mladíků jeden přesvědčivě pravil(J5f)
Já mudrce jen s nemoudré znám stránky(J5f)
i Aristotel přišel přišel Plato(J5f)
i slavný kynik jeden dral se ke mně(J5f)
ač vymlácen byl mojí otrokyní(J5f)
zvolala Fryna Xenokrata neznáš(J5f)
Je muž a z masa krve Neodolá(J5f)
hetera řekla Uzavřemež sázku(J5f)
Polemon navrh Neznám Xenokrata(J5f)
však tomu věřím přátelé co tvrdí(J5f)
I sázím na tu nedobytnost jeho(J5f)
svou zlatou mísu na mísení vína(J5f)
jíž beztoho nám není ani třeba(J5f)
a ty ó Fryno dáváš v protisázku(J5f)
Trojnožku zlatou již mi před nedávnem(J5f)
přinesl člověk jeden ze Syrie(J5f)
Já radím ti ó Fryno bys v tu chvíli(J5f)
šla k filosofu mínil jeden z hostů(J5f)
on totiž před usnutím nepovrhne(J5f)
pohárem vína a jak víme všichni(J5f)
je Dionysos sladké Afroditě(J5f)
tím nejvěrnějším vždycky společníkem(J5f)
Jdi Fryno taktéž Polemon ji nutil(J5f)
my vyčkáme zde do ranního svitu(J5f)
návratu tvého Vítězna li přijdeš(J5f)
pak ihned vítězství to oslavíme(J5f)
a prohraješ li oslavíme prohru(J5f)
Smála se Fryna s lehátka se zdvihla(J5f)
a rozjařeně vyšla do noci(J5m)
Šla k zahradám jež kdysi Akademos(J5f)
dal Platonovi Bílé světlo luny(J5f)
stříbrným leskem opřádalo domy(J5f)
a po ulicích bylo rozloženo(J5f)
Tmou platanů šla k domku kde spal mudrc(J5f)
Vstoupila v síňku Muž tu tiše leží(J5f)
proud světla ozařuje líce jeho(J5f)
i bílý vous Šat odhodila Fryna(J5f)
a svítící své tělo postavila(J5f)
v záplavu světla Xenokrate slyšíš(J5f)
Otevřel oči klidně pohled na ni(J5f)
a hlavu odvrátil Hleď Xenokrate(J5f)
to já jsem Fryna Slyšíš Xenokrate(J5f)
já k tobě přišla Ale mlčel mudrc(J5f)
Ó Xenokrate Slyšíš Xenokrate(J5f)
Odpověď žádná Krev se hnala Fryně(J5f)
v líce i k skráním Chvíli stála tiše(J5f)
a hněvem zatínala pěst i zuby(J5f)
a potom jako dravec vrhla sebou(J5f)
na úzké lůžko k bokům filosofa(J5f)
Však Xenokrates posunul se dále(J5f)
a místa tolik přál jí že sám ležel(J5f)
na hraně lůžka Slova nepromluvil(J5f)
ač Fryna v řeč svou všechnu sladkost dala(J5f)
a žhavým tělem svým se k němu tiskla(J5f)
a rukou jednou objala mu šíji(J5f)
a druhou hladila mu vlas i líce(J5f)
A když pak znavena vším ustanula(J5f)
hned slyšela dech tichý který svědčil(J5f)
o klidné krvi starce filosofa(J5f)
v posled hoříc hněvem pokořením(J5f)
viděla jak svit luny vykrádá se(J5f)
a šero stojí v síňce Kterak potom(J5f)
se rudý nádech rána kolem sije(J5f)
Jak svítá den A stařec stále kliden(J5f)
Tu vyskočila z lůžka nevlídného(J5f)
šat přehodila a jak něčím štvána(J5f)
pádila nazpět městem k Polemonu(J5f)
Rozjařil příchod její hodovníky(J5f)
Jakž Fryno neseš olympický vínek(J5f)
Zve moje mísa tě už paní svojí(J5f)
Dáš oběť díků velké Afroditě(J5f)
Tak zasypána byla otázkami(J5f)
Já žízním Pohár Pranic nestalo se(J5f)
A kdybych pannou byla vešla k němu(J5f)
jak panna bych se navracela nyní(J5f)
Tys prohrála a trojnožku svou ztrácíš(J5f)
Ne neprohrála Trojnožku ti nedám(J5f)
Já sázela se že muž z masa krve(J5f)
mi neodolá Našla jsem však sochu(J5f)
Studená socha leží na tom lůžku(J5f)
Trojnožku nedám Smích se ozval kolem(J5f)
a pilo se Už Heliův vůz rudý(J5f)
nad obzor vstoupal a ten smích hřměl ještě(J5f)
a pohár ještě cestoval tam po rtech(J5f)
a Fryna stále zlobíc se a křičíc(J5f)
líčila podrobnosti prošlé noci(J5f)
Už město vzbouzelo se Na agoru(J5f)
se zbožím svojím spěli obchodníci(J5f)
ženouce osly kterým plné koše(J5f)
po bocích visely už řemesníci(J5f)
své stolky na ulici postavili(J5f)
a do díla se dali hovoříce(J5f)
o všem co bylo a co být by mohlo(J5f)
už drobná mládež v gymnasium spěla(J5f)
a otcové jich kterým rod a jmění(J5f)
dávaly zvláštní vážnost v celém městě(J5f)
v ulici vyšli bystře pátrajíce(J5f)
kde kdo je s nímž by bylo možno sdílet(J5f)
v příjemné řeči poznámky a plány(J5f)
jež napadly jim včera před usnutím(J5f)
když mladík Polemon šel ulicemi(J5f)
pozvolným krokem v hodovním svém rouše(J5f)
a věnec svadlých růží na kadeřích(J5f)
Zjev jeho budil pohoršení u všech(J5f)
kdož spatřili ho Polemon však nedbal(J5f)
Šel rozjařen a třeba dráha jeho(J5f)
nebyla přímá přece zdál se míti(J5f)
cíl určitý Šel onou živou třídou(J5f)
jež vedla v Kerameikos potom zahnul(J5f)
k zahradě Akadema kde své žáky(J5f)
po medném filosofu Platonovi(J5f)
moudrosti cestou vedl Xenokrates(J5f)
Zahradou prošel vstoupil v jasný sál(J5m)
kde v kruhu kolem učitele svého(J5f)
mladíci dleli visíce mu na rtech(J5f)
pohledy vážnými tam usedl si(J5f)
a zadívaje kalnými se zraky(J5f)
v tvář Xenokrata kterou vous a vlasy(J5f)
šedivým kruhem hustě lemovaly(J5f)
dal do smíchu se Totě tedy ona(J5f)
šedivá moudrá sova Athenina(J5f)
učené zrcadlo a studna vědy(J5f)
Cha cha cha Víš li starý pošetilče(J5f)
že nejkrásnější děvče z celých Athen(J5f)
v tvém lůžku bylo po celou noc dnešní(J5f)
Cha cha cha A ty Boreáši starý(J5f)
jak dřevo spal jsi Toť ta tvoje moudrost(J5f)
a takto dál šel v bezuzdné své řeči(J5f)
I vstali posluchači rozzlobení(J5f)
by vyvedli jej ale Xenokrates(J5f)
pohledem pouze přikázal jim sedět(J5f)
a nedbat vetřelce A jak by v proudu(J5f)
byl přednášky své takto mluvil dále(J5f)
Ne stejná duše všem je lidem dána(J5f)
Jsou které jako plazi žijí v prachu(J5f)
jsou jako žáby bahno milující(J5f)
a jsou jež ptákem plují v modré výši(J5f)
zem přezírají propasti i hory(J5f)
a v slunce zírají a v modro nebes(J5f)
Polemon utich Ještě jako zvykem(J5f)
mu na rtech vězel pohrdlivý úsměv(J5f)
však s pozorností začal naslouchati(J5f)
Ten přírody řád klidný mudrc znaje(J5f)
jím řídí se I plazu vyhýbá se(J5f)
i žabám přeje louži jejich slasti(J5f)
i s lidskou hloupostí má slitování(J5f)
Života cestou jede se jen k hrobu(J5f)
Čas vozataj pak práská do svých koní(J5f)
jež hodiny jsou nikde nezastaví(J5f)
a uprosit se nedá slovem žádným(J5f)
a nešťasten kdo necítí tu jízdu(J5f)
a její cíl i střemhlavou tu rychlost(J5f)
Tu Polemonu úsměv zmizel se rtů(J5f)
a rukou chvějící se sundal s hlavy(J5f)
svůj věnec z růží pohodil jím na zem(J5f)
a poslouchal Číš vína chvíle lásky(J5f)
jsou lidem dány jako občerstvení(J5f)
na hrozné dráze Ale nikdy nejsou(J5f)
života účelem a smyslem jeho(J5f)
Své nahé ruce Polemon skryl v roucho(J5f)
a skrčil se jak uniknout by toužil(J5f)
všem zrakům kolem Osud dovoluje(J5f)
člověku ovšem prodloužit tu dráhu(J5f)
Dal schopnost mu ji naplniti činy(J5f)
využít prací kterou člověk roste(J5f)
a metu žití svého oddaluje(J5f)
Neb kdykoli se taká cesta měří(J5f)
duševním zrakem každý rok se jeví(J5f)
být olympiadou a vozataj čas(J5f)
poslušným sluhou Člověk prožil věky(J5f)
když věků ovocem svůj život sytil(J5f)
Tak o životě dále mluvil mudrc(J5f)
a každé slovo jako vláha deště(J5f)
padalo v sprahlou duši Polemonu(J5f)
Na žití svého dobu uplynulou(J5f)
zrak obracel a pustých dnů sled vida(J5f)
zaplakal tiše Po přednášce vykrad(J5f)
se jako plachý zloděj k domu svému(J5f)
svlek roucho hodil v kout jím s pohrdáním(J5f)
a sed a složil v dlaně horké čelo(J5f)
V den příští s jitra prvým úsvitem(J5m)
šel Polemon zas v sady Akadema(J5f)
Šel rychle Nenápadný himation(J5f)
mu halil tělo Se skloněnou hlavou(J5f)
usedl zbožně mezi posluchači(J5f)
Kdo nezná pyšnou chloubu celých Athen(J5f)
mudrce Polemona Kdože neví(J5f)
že nejlepším byl z žáků Xenokrata(J5f)
Že filosof ten předal umíraje(J5f)
mu správu školy kterou založil kdys(J5f)
sám božský Plato z jehož retů lila(J5f)
se slova sladší hymettského medu(J5f)