POSLEDNÍ KOSMICKÁ PÍSEŇ.

Josef Svatopluk Machar

Světy krouží po svých drahách od pravěku do věků, jak je vedou slunce bílá, matky jejich, v daleku. Ve prostoru bezhraničném v zamodralém etheru čeká Věčnost. Jednou hrobka pro tu rušnost veškeru. Kde je země? Byla vůbec? Její život, sláva, pych? Nikdo jí tu nepohřeší, sudba všech to zemřelých. Boje, vítězství i muka – bez sledu odvanuty, myšlenky i velká jmena – navždy zapomenuty. Naše verše, naše láska, naše trýzně, radost, žal – Hlucho. Jenom světy šumí na svých drahách dál a dál.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1247. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Velikonoce. (Jan Pelíšek)
  2. ZPĚV NOCI 1. KVĚTNA 1918 (Viktor Dyk)
  3. Večerní. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  4. VZPOMÍNKA ZA HANOU KVAPILOVOU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. LITOMĚŘICE (Rudolf Medek)
  6. MÍR (Antonín Sova)
  7. Útěcha. (Julius Alois Koráb)
  8. HROBY POD SNĚHEM. (Emanuel z Čenkova)
  9. Jdou chlady nocí, jdou chlady dní, (Viktor Dyk)
  10. SMÍR (Antonín Sova)