4. Staří Švýcaři. *)

4.
Staří Švýcaři. *)
Hle, jdou krokem dunivým, jdou chodbou tou, kde nádherné fresky Raffaela jsou, *) Při nastoupení Lva XIII. vypukla ve Vatikáně malá revoluce, poněvadž spořivý občan-papež zdráhal se vyplatiti tělesné stráži své, Švýcarům, obvyklý donativ. 36 je nadmutý starý jich dějinný kroj, jdou, jak by je roh zval zas v murtenský boj. „Ty přesvatý otče, tys věřících štít, však takhle to nejde dál, nemůže jít! Ty svíčkami spoříš a uhlím a vším, však neškrť, kde patří co Švýcarům tvým! Neb kdykoli pánbůh si papeže vzal, z nás každý muž jedenáct tolarů bral, tak platilo, platí vždy, dříve i dnes, toť dějinné právo je naše, to věz! Ty přesvatý otče, přec zná moudrost tvá, že prostičký lid jsme my od jakživa, však monety začne-li někdo nám brát, jak zuřiví řvoucí lvi budem tu stát! Ty přesvatý otče, jen tolárky ven! Sic vezmeme skříně a bedny tvé v plen! A hromy a peklo! I na buben tvou dát dovedem stolici apoštolskou!“ Tu papež se poděsil, udělal kříž, jen maličko váhal a v kapsu sáh již – a řvoucí ti lvové jsou jehňaty v ráz: „Tak, přesvatý otče, teď požehnej nás!“ 37