PRO UMĚLCE.

Josef Svatopluk Machar

Paňáca chodí po provaze a divákům se tají dech – Taková výška! – srdce chví se a výkřik sedí na ústech. Paňáca chodí, hopkuje si, dal tyči klesnout z ruky své – se smrtí přímo koketuje a zrovna k tanci si ji zve. Shoup dolů se – však špičkou nohy se na provaze zavěsí – zas vyšvih se – a tropí šašky si mezi zemí, nebesy. – Co pravda, chvíli se to snese, mám rád ty věci – soused dí – však čeho příliš, toho příliš, vždyť člověka to unudí. – Už místy zívnou, místy pustí se do hovoru diváci, co paňáca se stále ještě nemoudře vzduchem trmácí. Už lhostejnost se mění v odpor – ach, paňáco, tys propás čas – teď zbývá už jen sletět dolů, teď zbývá už jen zlomit vaz!

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

103. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Slečny Aurory Pothwászeky (Barbory Podvazkovy) cesta ku slávě. (Augusta Vojtěch Nevšímal)
  2. DOJEM. (Viktor Dyk)
  3. Blázinec. (František Cajthaml-Liberté)
  4. Heřman Přerhof. (Emanuel Züngel)
  5. Clown. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Akrobatka. (Antonín Sova)
  7. ZA MARUŠKOU BITTNEROVOU (Bohdan Kaminský)
  8. Zbabělci. (Viktor Dyk)
  9. V DIVADLE. (Ruda Mařík)
  10. STARÁ PANNA. (Josef Svatopluk Machar)