Bezvolně ústa k úsměvu se ladí(J5f)
a ruka ruku ku potlesku hledá(J5f)
Leč co ta tváře němá sněhobledá(J5f)
ústa i ruce k pomlčení svádí(J5f)
Již stoupá na prkna ne nestoupá již(J5f)
leč s žití tribuny jej dolů nesou(J5f)
a nohy ruce duše se jim třesou(J5f)
a pláč jich dí Již zvyklý smích se tajiž(J5f)
On dopřednesl svoji deklamaci(J5f)
pohádku svého žití neveselou(J5f)
a přec tak vtipnou rozmarnou a vřelou(J5f)
že jenom koncem na své ceně ztrácí(J5f)
On jenž tak často v životě nás bavil(J5f)
a slzí hořkých hojně povysušil(J5f)
teď poprvé nám tváře pozasmušil(J5f)
tím smutným vtipem jímž se neproslavil(J5f)
Že neproslavil Aj kdo můž to říci(J5f)
Zástupy posluchačův za ním spějí(J5f)
v jich očích slzy pochvaly se skvějí(J5f)
a humor kráčí s nimi bledolící(J5f)
Na rakvi věnce v duších paměť živá(J5f)
a v českého humoru archivech(J5m)
tak mnohý vtipu sladkobolný vzdech(J5m)
tak mnohá jiskra ducha účinlivá(J5f)
Již s Bohem tedy bratře humoristo(J5f)
na poslední tu z Prahy zlaté pouť(J5m)
Dejž Bůh ti brzy ráje dostihnout(J5m)
kdež mezi svými ctné Ty najdeš místo(J5f)
Tě Rubeš Tyl a jiní uvítají(J5f)
jižs kolikráte v žití oslavil(J5m)
oč nás jsi tu svou smrtí připravil(J5m)
za to Ti zlatou korunu tam dají(J5f)