Sonet o západu slunce.

Josef Svatopluk Machar

Je nevidíš. Lze jen se domnívati, kde zmořeno as končí běh: V šedivou massu ulice se tratí, a nad ní nebe stojí v plamenech. Skla oken rdí se. Chodníky se zlatí. Mha rudá leží v taškách střech. Zříš cos jak odlesk růží vzduchem vláti a lidem v líci plát i na vlasech. A oknem otevřeným ze šumotu a ruchu vzdech k tobě vane náhle tak těžký, plný puchu, jímž prvně hlučné město po denním žáru dychne. A maně myslíš v dálku, jak mohutně tam tryská to světlo na vsi, pole, na lesy, na skaliska... vše plane... tráva voní... a pták s trylkem tichne...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

138. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KYTKÁŘKA. (František Kvapil)
  2. Sonet o noci v květnové neděli. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Krucifixu u vetešníka. (Jaroslav Vrchlický)
  4. JARNÍ TUCHA NA PŘEDMĚSTÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. MŽIKNUTÍM. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Bílý holub. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Západ slunce nad Prahou. (Josef Kuchař)
  8. V kout zatemnělý, plný černých stínů ( H. Uden)
  9. O jedenácté hodině. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)