V kout zatemnělý, plný černých stínů

H. Uden

V kout zatemnělý, plný černých stínů zář měsíce se ponořila bledá jak stráže přísná, jež si klidu nedá, krok za krokem když stíhá skrytou vinu. Již zevrubně prohlédla všecku špínu a volným vzestupem se výše zvedá: teď vpadla v okno – sklo se matně šedá, a rám se tratí v hustém, vlhkém blínu. Co namáháš se upřenými zraky, což myslíš snad, že hledíš na zázraky? Noc tichá mlčí, snesla se jak ptáče i k chudině, jež ve dne hořce pláče – snad spatříš lůžko a na lůžku spáče, jenž snad i sní, však sen má bůhví jaký.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

317. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sonet o králi Šalamounu. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Pokoutní kavárna. (Emanuel z Čenkova)
  3. MŽIKNUTÍM. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sonet o noci v květnové neděli. (Josef Svatopluk Machar)
  5. DŮM SLEPCŮ. (Antonín Klášterský)
  6. Mstitel. (Adolf Heyduk)
  7. Souterrain. (Růžena Jesenská)
  8. O jedenácté hodině. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Stará a nová Praha. (Antonín Sova)
  10. V zimní noci. (Stanislav Kostka Neumann)