Sonet o bídě.

Josef Svatopluk Machar

Ne dech, ne hlas, ne hrozné znamení – však vidím, slyším, kdy mi v jizbu vkročí, kdy ze všech koutů zuby vycení a v poledne mi náhle na stůl skočí. Krev, sílu pije mému umění, kol hrdla se mi jako boa točí – dnes tak jak tenkrát, kdy jsem v zděšení ji cítil vát mé roditelce z očí... A práce, odříkání – – Dík za tu radu mnohou, to letkvary, jež brzy sevšední, když strhnou nervy a nic nepomohou – ó než mě hodí moudré rakvi v stěny, chtěl bych zde mít svůj osud ztělesněný a zbít jak psa jej silou poslední!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

451. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zvěř. (Karel Alois Vinařický)
  2. Když první lovec zamračený vstanul ( H. Uden)
  3. báseň bez názvu (Viktor Dyk)
  4. V těžké chvíli (Otokar Fischer)
  5. SCHLEMIHL. (Viktor Dyk)
  6. Z ran drsných, které z dáli slyším zníti, ( H. Uden)
  7. Nehoden zpěvu je ten čas (Jiljí Vratislav Jahn)
  8. Snad odpustím, až u mých dveří stanou (Božena Benešová)
  9. Stará myslivna. (Rudolf Pokorný)
  10. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)