Snad odpustím, až u mých dveří stanou

Božena Benešová

Snad odpustím, až u mých dveří stanou tři rejtaři, zbroceni krví, s namířenou ranou, s vyceněnými zuby, hladoví ohaři. A jeden řekne: Konec nese ti má karabina. Kdo ve jménu otce nechtěl želeti, ať umře ve jménu syna. A druhý řekne: Zástup myšlenek se rozptýlí, až purpurové krve pramének se s černou duší k peklu nachýlí. A zuby vycení dva černí rejtaři, vycení zbraň. Ten, kdo lál životu již v podjaří, i ledy teď na mrtvé zemi haň.

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

371. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  2. NA KANDII. (Jaroslav Goll)
  3. V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití, (Xaver Dvořák)
  4. Zvěř. (Karel Alois Vinařický)
  5. None (Viktor Dyk)
  6. Nehoden zpěvu je ten čas (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. Píseň zrazeného. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Sonet o bídě. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Historie z naší vesnice. (Viktor Dyk)
  10. None (Antal Stašek)